Choď na obsah Choď na menu
 


MUDr. JELISEJEVOVÁ : O parazitoch II.časť

eurodiag---logo-2019-zmensene-bez-pozadia.png

 

ECHINOKOK ROZŠIŘUJE SVÉ TERITORIUM


V této kapitole se seznámíme s echinokokózou - hrozným parazitárním onemocněním, které v minulosti nebylo v Rusku příliš známo. V praxi pro lékařské instituce tento parazit představuje něco exotického, charakteristického pro státy, jako je Jižní Amerika, Austrálie, Asie, Afrika. Proto se asi našim praktickým lékařům vytrácí z paměti. V současné době vědci tvrdí, že v závislosti na změně náklonu osy naší planety dochází ke změně elektromagnetického pole Země. To sebou přináší mutace již známých mikroorganismů a promísení a posuny v jejich teritoriích. Pokud byl dříve v Evropě echinokok řídkým, epizodním onemocněním, tak v dnešní době se stal už dostatečně rozšířeným. Stereotyp lékařského myšlení ve stylu: „u nás tohle není“, a nedostatek vědeckých studií o problematice parazitárních onemocnění nahrávají rozšíření tohoto nepříjemného parazita.
Na konkrétních příkladech ukážu,jak pracuje tento stereotyp a k čemu vede
Klinická praxe:
Z Rostova na Donu k nám přijela do Centra žena, 56 let. Stěžovala si na zhoršení zdravotního stavu za posledních deset let, a na pohyblivý nádor v břiše velikosti dětské hlavy, 18 cm v průměru. Poprvé si ho všimla před deseti lety, kdy v břišní dutině cítila něco malého, co pomalu rostlo. Za poslední dva roky se nádor zvětšil dvojnásobně. Nejdříve si stěžovala na nepříjemné pocity v břiše, pocit na dávení, dušnosti, extrémní slabosti a únavy. Žena se obrátila na mnohé lékaře, ale ti jen krčili rameny a nechtěli s tím nic mít. Teď, když nádor již vyrostl do velkých rozměrů a trvale pacientku obtěžuje, lékaři ji poslali na onkologii. Ti navrhli operaci s následným histologickým sledováním. Kromě toho je pacientka už v průběhu posledních 10 let ve sledování endokrinologů s diagnózou diabetes a bere na slinivku léky. Když jsem pacientku prohlédla, palpitací jsem zjistila okrouhlý nádor v břišní dutině. Vzpomněla jsem si na učebnici parazitologie, kde byl obrázek muže s ohromným břichem, v jehož břišní dutině byla velká echinokoková cysta. Studovala jsem totiž ve střední Asii, kde je toto onemocnění poměrně běžné.
Diagnóza na VTR odhalila následující: endokrinopatii pátého stupně, oboustrannou polycystózu vaječníků, nezvykle vysoký stupeň poškození imunitního systému, nedostatek enzymů, diabetes, nedostatek hormonů, hypertenzi, zvýšenou kyselost moči. Hlísti - Fasciola redis, lokalizovaná ve slinivce. Jednokomorový echinokok (Echinococcus granulosus) v břišní dutině. Mnohokomorový echinokok (Echinococcus multilocularis) v játrech a v levé plíci.
No,to se stává. Lékaři, kteří studovali v Rusku, zapomněli na své studentské znalosti a nechali narůst pacientce celý úl parazitů, a ještě do takových rozměrů. Navíc tu vznikly dceřiné cysty v játrech a v plicích. Punkce je v takovém případě přísně zakázána, protože při poškození celistvosti cysty dojde k zaplavení organismu tisíci skoleny - hlavičkami tasemnice. Ty se pak mohou dostat i do mozku. A to může znamenat i smrt člověka. Neopatrná operace s poškozením kapsule končí stejně. Ale i sebelépe provedená operace zaktivuje nejen ostatní cysty, ale i ostatní živé parazity. Instinkt záchrany rodu je donutí se o to usilovněji množit a rozšiřovat se do dalších orgánů. Samostatná a ojedinělá cysta v těle je velká vzácnost.

KDO JE TO ECHINOKOK

Echinokok je parazit, který vyvolává onemocnění echinokokózu, a vyskytuje se ve dvou formách:
Echinococcus granulosus - jednocystový a
Echinococcus multilocularis - mnohocystový, jinak též alveokok.
České názvy jsou měchožil zhoubný a měchožil větvený. (Existuje ještě měchožil ptačí – Echinococcus Vogel - pozn. překl.)
Mají tak složitou strukturu a vývoj, že v různých orgánech a v různých etapách vývoje mohou vyvolávat různá onemocnění. To potvrzuje i měření na VTR: u jednoho a téhož pacienta může být v téže chvíli v jenom orgánu měchožil zhoubný, ve druhém měchožil větvený, a k tomu navíc jsou v různých orgánech rozsypané malé cysty.
„Při echinokokóze hlavního mozku se kolem cysty vytváří další obal, a kolem něj dochází ke stlačování brázd a vyplňování prohlubní mozku. Jindy dochází k hydrocefalii, infiltracím, ztlušťování stěn mozkových cév, a k nekrotickým změnám na nervových vláknech.“
O. B. Milonov, Echinokokóza
Batsch, Echinococcus granulosis
Lenchart, Abdulasc, Echinococcus multilocularis
Chci vysvětlit, kvůli následné srozumitelnosti, že onemocnění nevyvolávají ani tak dospělí červi, jako cysty s larvičkami. Setkáváme–li se s echinokokem, setkáváme se s vysoce organizovaným parazitem, se speciální hierarchií, s mimořádnou přizpůsobivostí pro různé podmínky. Dokonce bych tu měla příměr – tak jako je člověk nejvyspělejším tvorem na planetě, v makrokosmu, tak je echinokok nejvyspělejším organismem v mikrokosmu.
 
Echinokok existuje ve dvou variantách - forma přisedlá a forma kočující.
Usedlí parazité jsou dospělí nebo nedospělí ploší červi. Žijí většinou v tenkém střevě hostitele, kam se dostanou ve formě skolexů - hlaviček parazita. Hlavními hostiteli jsou masožravci, kteří se nakazí pojídáním nakaženého masa se skolexy. Masožravci loví býložravce nebo menší masožravce. Hlavními hostiteli jsou: psi, vlci, kočky, lišky, kojoti, šakali, pesci, kuny a všežravci prasata.
Kočky a psi hrají dvojí roli: mohou být sami napadeni echinokokem a mohou ho též přenášet.
Člověk se nakazí, když po zvířatech uklízí, když zvíře a člověk jí ze stejného nádobí, když zvíře olizuje tvář nebo ruce svého pána. Ale člověk se může nakazit i od zdravého psa, na jehož srsti ulpí výkaly nemocných psů. A vy jistě znáte oblibu psů v očichávání každé hromádky. Nejraději se v ní i vyválejí. A my je musíme umýt, myjeme je bez rukavic, a za nehty nám zůstanou vajíčka echinokoka. Proto u majitelů psů, koček a chovatelů lišek je 20x větší pravděpodobnost, že se nakazí. Častěji se nakazí chovatelé zvířat a lidé, kteří jsou spojeni s uchováváním a opracováním surovin živočišného původu. Můžeme se také „náhle“ nakazit při koupání ve vodojemech, nebo po požití nemytých lesních jahod a borůvek.
Tak nebo jinak, pokud sníme nakažené maso, především plíce nebo játra - orgány, kde se skolexy usazují nejčastěji, stáváme se hlavním hostitelem a začínáme „vychovávat“ ve svém střevě dospělého červa. Když si ho blíže prohlédneme, na jeho hlavě můžeme vidět čtyři přísavky, kterými se přisaje silněji než nejvýkonnější lux. Ale to není ještě vše, navíc má dvě řady zoubků, kterými vykusuje tkáň svého hostitele. V odborné literatuře jsem nenašla, k jakému druhu živočichů podle příjmu potravy je echinokok zařazen. Zdá se, že tak jako člověk, tak i parazit se v procesu evoluce stal všežravcem. Díky přísavkám saje živiny, a díky zoubkům poškozuje cévní stěny a saje krev svého hostitele. Skolexy, poté, co se dostaly do tenkého střeva, se prohryžou do slizniční a podslizniční vrstvy. Tady se živí a rostou, až se objeví dospělá tasemnička, která má 3 až 4 články (proglotidy) a měří od 3 do 5 mm.
V posledním článku dozrávají vajíčka, která měří 0,032 x 0,036 mm. Tento článek, kterému také říkají děloha, se délkou rovná téměř polovině délky dospělého červa, tedy 2,5 x 1,5 mm. V průměru je v ní kolem 800 vajíček. Tyto články dozrávají postupně - jeden za druhým.
Když dozrají, oddělí se od mateřského červa. Říkáte si, no co, jsou to pouze „tašky“ s vejci.
Nic takového! Jsou to živé, pohyblivé tanky! Během celé své pouti vystřelují a rozhazují nebezpečná infekční vajíčka. Zapamatujte si, jakou mají taktiku: jeden druh „tanků“ se aktivně rozběhne po těle hostitele, jiný vyjde análním otvorem ven a dostane se spolu se stolicí do půdy, na trávu, do vodojemů … a i tam rozstřeluje svoje vajíčka - miny. Ano, je to hotová bitva s vojenskou strategií. Nejen že se snaží osídlit ve svém hostiteli další orgány, ale snaží se i osídlit další typy hostitelů. Jsou to většinou býložravci: kozy, ovce, velbloudi, krávy, koně, osli, a –jak jinak – i člověk. Sníme buď skolexy, nebo samostatná vajíčka - onkosféry. Dochází ke kočovné fázi rozvoje v mezihostiteli – v býložravcích nebo v člověku.
Lidé se nakazí onkosférami například když snědí nemyté lesní plody - borůvky, jahody, brusinky, houby, nebo když hladí nakažená zvířata. Když se dostane onkosféra do žaludku, její obaly jsou rozrušeny žaludečními fermenty. Mladé skolexy se osvobodí, dostanou se pomocí svých zoubků do slizničních a podslizničních vrstev střevního traktu a odtud se s tokem krve a lymfy roznesou po dalších orgánech. Echinokok může napadnout vše bez výběru, všechny orgány i systémy: od hlavního mozku, oka, míchy, štítné žlázy, po plíce, játra, slezinu, ledviny, pohlavní orgány atd..
V závislosti na druhu zvířat, od kterých jsme se nakazili, budou se formovat i tři různé typy infekce.
 
První – jednocystová forma, vytváří ohromné útvary - cysty, a já bych formu Echinococcus granulosis nazvala jižní formou.
Druhá forma, spíše častější v severnějších pásmech, je seskupení malých cystiček. Je to Echinococcus multilocularis, mnohem agresivnější.
A nakonec je třetí forma – to jsou samostatné malé cystičky, které vznikly v důsledku diseminace vajíček do různých orgánů.
Tyto samostatné útvary také vznikají v důsledku traumatu, operace, nebo samovolně.
V 90 % případů napadení echinokokem se snadno stanoví diagnóza rakovina, což se i pravidelně děje. Chemoterapie a ozařování vyženou kočovníky z pohodlných hlavních orgánů a vytlačí je do méně pohodlných - do mozku, do páteře – a usadí se tam.

Klinická praxe:
Uvedu příklad z praxe, kdy k nám do Centra přijely současně dvě ženy s velmi podobným klinickým obrazem: u obou byly vyoperovány mléčné žlázy na pravé straně, spolu s lymfatickými uzlinami. U obou bylo provedeno šest kůr chemoterapie. U první ženy se objevily nádorky a tužší místa v levé prsní žláze, přičemž pravý prs se zvětšil objemově dvojnásobně. Kůže na prsu se podobala citrónové kůře. V játrech a v obou plicních lalocích byly zjištěny mnohočetné oddělené cysty (magnetickou rezonancí). Druhá pacientka měla cysty na páteři v L4 a L5, a silné bolesti v bederní oblasti. Na diagnostice VTR byl u obou vytestován echinokok v různých formách provedení. Bylo zahájeno léčení albendazolem (náš Zentel, pozn. překl.) a rezonančním přístrojem.
Léčení má slušné výsledky, ale i tak bude nutné pokračovat v léčbě albendazolem s přestávkami a kontrolou jater v průběhu několika příštích let.

JAKÁ JE STAVBA ECHINOKOKA:

JEDNOCYSTOVÝ echinokok – larvální stadium – představuje jednokomorový měchýřek, který je zvenku pokryt dvěma tužšími obaly. Uvnitř je tekutina, ve které volně plavou dceřiné měchýřky. Přes obaly se dovnitř infiltrují aminokyseliny, soli,fermenty atd..
Zvenku je měchýřek pokryt přísavnou kutikulou, zevnitř fibrózní zárodečnou tkání. Z ní rostou uvnitř měchýřku kapsulky, uvnitř kterých se formují skolexy parazita, vybavené zoubky a přísavkami. V tekutině volně plavou skolexy, které se odtrhly, a také dceřiné měchýřky, v jejichž vnitřku se tvoří další měchýřky. Připomíná to matrjošky.
MNOHOCYSTOVÝ echinokok je tvořen skupinou jakoby srostlých menších měchýřků.
To je larvální forma echinokoka. Měchýřky rostou zvenčí a prorůstají do okolních tkání.
Díky infiltraci do tkání je tato forma echinokoka „neviditelná“ pro rentgenové paprsky nebo ultrazvuk. Tato forma rychleji vede ke zhoršení celého onemocnění a většinou se hodnotí jako onkologický proces. Když masožravci pojídají orgány druhých živočichů, z každého skolexu se ve střevě vytvoří tasemnicová forma parazita, která se během dvou až tří měsíců stane polozralou. Tyto formy parazita nežijí ani celý rok, zatímco cystová forma parazita může setrvávat v organismu hostitele po celý jeho život.
ROZŠÍŘENÍ ECHINOKOKA V ORGANISMU:
 
Konečným hostitelem echinokoka jsou psi, kojoti, lišky, vlci, šakali, a jiní masožravci.
Od nich se nakazí trusem na trávě býložravci ovce, kozy, skot, jeleni, koně a všežravci prasata. Do tohoto koloběhu jsou zapojena i domácí zvířata – psi a kočky. V souvislosti s cestovním ruchem a s imigranty roste počet onemocnění v Rusku, a v současné době i v Moskvě.
Za posledních pár let počet echinokokóz znatelně vzrostl. V současné době bylo zřízeno v Moskvě chirurgické oddělení, specializované na léčení echinokokóz, a vzhledem k velkému počtu případů jsou operace na pořadník. Podle našich statistik a podle VTR diagnostiky trpí echinokokózou každý desátý pacient, který k nám přijde na léčení.
Klinika onemocnění:
Závažnost onemocnění závisí na lokalizaci, druhu, rozšíření, velikosti cysty a délce trvání nemoci.
Ať už je lokalizace jakákoliv, můžeme pozorovat čtyři stádia vývoje:
První fáze – latentní - začíná v momentě nakažení a trvá do projevení prvních příznaků.
Druhá se projevuje jako slabost, únava, dušnost, točení hlavy, tlaky v pravém podžebří a alergie.
Třetí fáze se projevuje už konkrétními symptomy onemocnění jednotlivých orgánů. Někdy se už třetí fáze hodnotí jako onkologické onemocnění.
Čtvrté stadium často končí jako neoperabilní nádor.
Při onemocnění jater první fáze bývá dlouhá, nejasná, se sezónním zhoršením na jaře a na podzim. Postihne-li onemocnění míchu, bývá onemocnění těžko postihnutelné, kvůli nepatrné velikosti cysty. Ta tlačí na míchu a způsobuje bolesti zad. Při tom se mohou rozvíjet paralýzy, parézy, další závažná onemocnění.
U jiných orgánů symptomy nastupují později a jsou rozmanité: například pneumotorax, ascites, žloutenka, změna polohy orgánů, astma při napadení plic, patologická lámavost kostí, když echinokok napadne kost, peritonitida při infekci pobřišnice.
Echinokok jako první orgán nejčastěji napadá játra, také plíce a pobřišnici, ale může jako první napadnout libovolný orgán. Setkáváme se s ním ve svalech, kostech, ledvinách, pohlavních orgánech, na štítné žláze, v žaludku, ve slezině, v srdci, v mozku, v očích a v dalších orgánech. Zdá se, že rozšíření echinokoka je způsobeno většinou protržením a poškozením prvotního puchýře. Pro měchožila je charakteristická schopnost infiltrace – prorůstání do okolních tkání a orgánů, zvláště pro měchožila zhoubného. Ten neohraničuje svoje cysty nějakým pevným obalem, ale prorůstá do orgánu malými cystičkami a dál pokračuje do druhého orgánu. Například z jater prorůstá do bránice, plic, ledvin. Současně se mohou objevit i vzdálené metastázy – například do mozku, svalů, do kostí. Odloupnou se dceřiné cystičky a cestují po celém organismu s tokem krve. Z komplikací při echinokokóze je nejnebezpečnější roztržení měchýřku, což se může projevit jako anafylaktický šok. Poškozený měchýř uhnívá, okolí hnisá, zatímco dochází ke generalizaci infekce. Pak nastupují symptomy abscesu: vysoká teplota, silná lokální bolest, změny krevního obrazu a jiné. Může dojít k tak závažným následkům, jako je zápal pohrudnice, pobřišnice, zápal plic. Symptomy můžeme přirovnat k apendicitidě, mimoděložnímu těhotenství, mikrobiálnímu abscesu jater, plísňové infekci plic, břišnímu tyfu, zauzlení střev, atd.. Proto když se vyloučí tyto možnosti, je echinokokóza často hodnocena jako rakovina IV. stupně. Pokud se nasadí klasická protirakovinová léčba, urychlí generalizaci parazita. Jindy chirurgové přeci jen zvažují tuto možnost a hledají rentgenem kompaktní útvar tužší konzistence. Ale s cystou větší velikosti a hutnosti se setkáváme zřídka. Proto dochází k rozporu mezi diagnostikou VTR a rentgenologickým vyšetřením. Při vyšetření ultrazvukem také bývají rozpory, protože měchožil, prorostlý orgány, nevypadá jako samostatná cysta. Pro ultrazvuk je tak „neviditelný“. Je pak snadnější vystavit diagnózu, která koresponduje se zaběhanými cestami, než hledat jiná vysvětlení.

Klinická praxe:
Pacientka, 46 let. V šestnácti se u ní neočekávaně objevily výrazné bolesti břicha s vysokou teplotou. Operovali ji pro podezření na apendicitidu. Apendix se ukázal být v normě, konstatovali zhnisanou pobřišnici, příčina nebyla objasněna. Za 10 let u ní objevili cystu na pravé ledvině, nikoho nenapadlo, že by mohlo jít o echinokoka, a vyřízli jí cystu i s ledvinou.
Za dalších 10 let objevili při gastroenterologickém vyšetření cystu - nádor na žaludku a navrhují operaci. Tehdy pacientka přišla k nám. VTR diagnóza odhalila cystu měchožila zhoubného v žaludku a ještě jednu v levé spodní části jater.
Druhý den, podle zákona párových událostí, k nám přišla další žena s téměř totožnou anamnézou. Nebyla na tom ještě tak špatně, protože byla mladší – 36 let. Také v mladém věku podstoupila operaci pro podezření na apendicitidu, poté následovalo odstranění cysty na ledvině a teď čeká na operaci dělohy - také tam našli cystu. Jak nám řekla sama pacientka, lékaři se při ultrazvuku podivovali nad její neobyčejnou velikostí a tvarem.
To je ovšem nepřivedlo k zamyšlení, zda by nebylo vhodné prověřit ženinu anamnézu a zjistit si příčinu předchozích operací. Echiokokóza je nenapadla. Na VTR – diagnóze jsme u pacientky našli mnoholaločnatého echinokoka v děloze, měchožila jednocystového v žaludku a v levé spodní části jater. Takže kdyby nás nenavštívila, dalšími kandidáty na operaci by byly žaludek a játra.

Klinická praxe:
Žena, 48 let. V roce 1978 provedena operace - resekce žebra. Bylo odstraněno žebro spolu s nádorem. Závěr z histologie: nezhoubný nádor.
Pacientka si přála vědět, co je to za nádor ? Z čeho je vytvořen? Ale z histologie odpověď nedostala. My víme, že echinokok může napadat libovolné orgány, tedy i kosti. Proto se nám další pokračování příběhu bude zdát jasnější. V říjnu 1998 byla u pacientky při fluorografii nenadále objevena velká cysta - nádor- na pravé plíci. Byla provedena bronchoskopie, po které pacientka začala silně kašlat a zvětšila se podklíční lymfatická uzlina. Byla provedena operace jedné z lymfatických uzlin a histologické vyšetření znělo – rakovina. Ozařovaly se ostatní lymfatické uzliny a dostala pět kůr chemoterapie. Po půl roce se na rentgenovém snímku objevily mnohočetné cysty. Navrženo ozařování plic a další chemoterapie. Tehdy se pacientka obrátila na nás.
Na VTR diagnostice bylo zjištěno: narušení DNK třetího stupně, zničení imunitního systému, fibróza pravé plíce (po ozařování), měchožil zhoubný (granule) v obou plicích, na pobřišnici a v hlavním mozku.
Zanalyzujeme si, co se stalo: Po resekci žebra se echinokok rozeběhl do celého organismu a začal shromažďovat své granule v pravé plíci. Bronchoskopie způsobila roztržení některého měchýřku a diseminaci echinokoka do lymfatických uzlů. Když se odoperovala lymfatická uzlina, měchožil se dostal do levé plíce, pobřišnice a CNS.
Pacientce jsme navrhli protiparazitární léčbu. Jak už jsem podotkla, v 90 % případů při nákaze echinokokem je pacientům vystavena onkologická diagnóza. Takových případů znám mnoho.
 
Klinická praxe:
Žena, 49 let, před dvěma lety jí byla diagnostikována mrtvice. Měla křeče, ale neměla zvýšený krevní tlak, ani parézy nebo paralýzy. Pacientka měla v dětství vypoulené oči (exoftalmus). Lékaři jí řekli, že jde o thyreotoxický exoftalmus. Měsíc předtím jí na endokrinologii našli ultrazvukem cysty na štítné žláze. Byla provedena operace s částečným odstraněním cysty a histologií. Závěr – rakovina. Byla navržena operace – úplné odstranění štítné žlázy.

CO HROZÍ PŘI ODSTRANĚNÍ ŠTÍTNÉ ŽLÁZY:

Teprve teď dostávám odpověď na otázky, které jsme si kladli my, oftalmologové, když jsme ozařovali vypoulené oči: Proč po odstraněné štítné žlázy se objeví nebo zhorší exoftalmus? Čím více jsme ozařovali hlavu, zepředu i z boku, tím více progredoval tento proces, a postupně vedl k slepotě. Léčit takové pacienty byla muka. Vkládali jsme do toho duši, s vírou, že děláme dobrou práci. Na toto téma bylo vypracováno mnoho disertačních a kandidátských prací, dokazujících, že v některých případech rentgenové záření spolu s příjmem hormonálních preparátů vedlo ke zlepšení nebo vyléčení toho onemocnění – endokrinního exoftalmu. Už po první kůře takového léčení bylo vidět znatelné zlepšení nebo zastavení procesu na úkor atrofie zdravé tkáně, což vedlo ke zmenšení jejího objemu a ke zmenšení exoftalmu.
(V. R. Lemeljev , P. M. Lerner: „Závažné helmintózy člověka v Uzbekistánu“)
Obdivovala jsem svou předchůdkyni B. I. Svjadošnou. Když k ní přivedli pacienty s exoftalmem, vždy se jich ptala: „Řekněte mi prosím, jak je to dlouho, co vám odoperovali štítnou žlázu?“ Vždycky se trefila do černého. Bohužel, většině lékařů dodnes nejsou známy příčiny tohoto jevu. Nikomu nepřijde na mysl, že by mohla růst echinokoková cysta v oku pod sítnicí. Očařům je to dobře známo, někdy je cysta vidět pouhým okem. Pokud se tvoří kalcifikovaná cysta za očnicí, je to možné vidět jen rentgenem. Dnes je možné prohlédnout si celé oko na CT, ale lékaři musí o této možnosti vědět a musí prohlížet oko krok za krokem, rozfázovat posun po milimetrech. Skolexy echinokoka se mohou dostat ze štítné žlázy přes její horní artérií do krční tepny, ze které vychází vnitřní tepna, a dále z ní vychází oční artérie, jdoucí k očnici a k oku.
Když se echinokok usídlí v tukové pojivové tkáni, která vyplňuje dno očnice, roste, tvoří cystu a zvětšuje objem oční bulvy, v důsledku čehož začíná vystupovat oko z očnice.
Proces může být jednostranný i oboustranný. Pak je to často hodnoceno jako rakovina oka a cysta je odebrána spolu s funkčním okem.
Vzpomínám si, že když jsem studovala na Samarkandském lékařském institutu, učil nás jeden docent s velkým jednostranným exoftalmem. Často mu navrhovali, aby si nechal oko operovat, ale on instinktivně odmítal. Je zřejmé, že cysta byla opouzdřená a už nerostla.
Když se echinokok dostane do oka pod sítnici, zprvu se vytvoří jen nepatrný měchýřek. Pokud se člověk obrátí na lékaře v tomto stádiu, je možné echinokoka vidět pod mikroskopem s kukátkem. Někdy se organismus ubrání a kolem cysty vytvoří kalus, zajizvení, které zastaví růst parazita. Ale pacient často přijde pozdě – s odchlípenou sítnicí, zakaleným sklivcem. K zakalení sklivce dochází proto, že se k parazitům ještě přidávají zánětlivé komponenty. V takových případech je nemožné vidět oftalmoskopií parazita na očním pozadí. Na ultrazvuku bude cysta vypadat jako nádor. Vysvětluje se to nesourodostí obsahu echinokokového pouzdra, vyplněného samostatnými přepážkami, skolexy a koloniemi dalších mikroorganismů. Oftalmologové nedělají punkci očního pozadí, a aby zachránili pacienta od metastáz do hlavního mozku, odeberou celé oko spolu s nádorkem nejasné etiologie. Odstraní se oko, v tom okamžiku ještě funkční. Chirurg obvykle odstraňuje i oční nerv v obavě, aby se přes něj metastáze nerozšířily do druhého oka. Což se často i děje. Zabránit rozšíření parazita krevní cestou při snížení imunity je obtížné. Když se poškodí zanícený měchýřek, dochází k vážnému zánětu oka (Endoftalmoza). Pokud to lékaři vyhodnotí pouze jako zánět, čeká pacienta léčba antibiotiky.
Ale echinokokóza na antibiotika nereaguje a pacient končí se zcela odchlípenou sítnicí a s rozvinutím druhotného, komplikovaného glaukomu.

Klinická praxe:
Pacientka 49 let, navržena operace štítné žlázy. Měla endokrinní exoftalmus a od dětství uzlíky na štítné žláze. Na VTR diagnostice jsme zjistili následující: zátěž geopatogenním polem 4. stupně, radioaktivní zátěž 4. stupně, zátěž magnetickým polem 3. stupně, přednostně zasažena štítná žláza. Silná endokrinní disharmonie, vysoký stupeň poškození imunitního systému, z bakterií chlamydie a borrelie, z plísní penicillinum, hlísti: trichinella spiralis s napadením dělohy, pravé mléčné žlázy, podklíčních svalů, Dipylidium caninum v tlustém střevě, Ancylostoma caninum v srdci, Echinococcus granulosis s cystami v mozku, očích, na štítné žláze. Z tohoto výčtu je vám, čtenáři, jasné, že operace štítné žlázy by mohla vyústit v diseminaci echinokoka a urychlit pacientovu smrt.

DIAGNOSTICKÉ OBTÍŽE:
Základní chyby v diagnostice jsou spojeny s obtížností zjišťování jeho přítomnosti a závažným klinickým průběhem onemocnění, který vyžaduje neprodlené řešení.
Z diagnostických metod se jako nejspolehlivější ukazuje magnetická rezonance.
Ale i když MR objeví cystu, zůstávají tu stále nevyjasněné otázky, protože punkce je v tomto případě zakázána. Statistika hovoří, že 90 % případů echinokokóz je diagnostikováno jako onkologické onemocnění.
Čím více je oslaben imunitní systém lidstva, tím méně jsou spolehlivé laboratorní metody, postavené na zjišťování protilátek.
Při diseminaci echinokoka v organismu ve formě drobných cyst je diagnostika za života pacienta značně obtížná.
Uvedu krátký příklad z praxe:
Žena, 37 let, přišla s diagnózou leukémie (rakovina krve).
Na VTR diagnostice bylo zjištěno: vrozené poškození molekuly DNK, poškození sleziny, retikulo - endoteliálního systému, kostní dřeň napadena parazity.Dále tu byl hemolytický streptokok, trypanosoma, leukocytozoon, sarkocystiss ssp., Echinokok granulosis byl nalezen v kostní dřeni, játrech, retikuloendotelilálním systému. Alveokok – mnoholaločnatý echinokok- byl nalezen ve slezině. Slezina při palpitaci zvětšená trojnásobně, bolestivá.
V takových případech, kdy echinokoková cysta prorůstá z jater do pleurální dutiny, připojuje se infekce, rozvíjí se pyohemohydrothorax - akutní proces s nahromaděním hnisu, krve a tekutiny v pleurální dutině, což vede ke stlačení plic. Protože jde o akutní a bolestivý proces, lékaři spěchají s ozařováním a s chemoterapií. Echinokok se rozšiřuje do druhé plíce, do mozku, do břišní dutiny, a člověk umírá na intoxikaci a udušení – fibrózní změny na plicích. Takové případy se dějí často a neomlouvá, že lékaři někdy v průběhu léčení mění názor. Oslabený organismus už si stejně není schopen poradit s generalizovanou nákazou.
Děláme si velké naděje na úspěšné léčení echinokokóz pomocí Zapperu.
Přístroj pracuje tak, že na určitou vymezenou oblast těla vysílá elektromagnetické záření, které přesně odpovídá frekvencím daného parazita a hubí právě jen jeho. Toto zařízení snižuje jejich životaschopnost a postupně vede k jejich úplné likvidaci. Léčení, je-li to nezbytné, můžeme posílit antihelmintiky (albendazol, mebendazol), (což je náš Vermox a Zentel - pozn. překl.) Při tom je nezbytné provést celkovou detoxikaci, očistit celý organismus a krev, nasytit tělo mikroelementy, vitamíny a zvýšit celkovou imunitu.
Tady je jeden čerstvý příklad, u kterého by se člověku chtělo křičet ,,SOS!“
Klinická praxe:
Na diagnostiku k nám přijel mladý člověk, 22 let. Ve čtrnácti letech u něho diagnostikovali nádor přední pravé strany mozku. Na rentgenovém snímku byl vidět okrouhlý stín se zřetelnými obrysy o průměru kolem 3 cm. Takové výrazné obrysy bývají jen při Echinococcus granulosis. Neurologové šli vyšlapanou cestou: ozařování hlavy, chemoterapie. Tento případ se odehrál na Sibiři, to znamená v endemickém území, kde obyvatelstvo je ze 30 procent nakaženo echinokokem. V žádném případě neobviňuji chirurgy, operují, jak nejlépe umí, ale na počátku jejich práce musí stát dobrá diagnóza.
Nikoho nenapadlo, že by mohlo jít o echinokoka a chirurgové úkol pojali jako odstranění obyčejné cysty. Vyjmuli ji, ale ne celou, a dali tak možnost skolexům rozeběhnout se po celém mozku a umožnili růst ještě větší cystě. Následovala chemoterapie, ozařování.
Během dvou let se echinokokový měchýř zvětšil, hlava se také zvětšila o třetinu (!) objevily se bolesti hlavy, točení hlavy. V jeho 16 letech ho chirurgové znovu operují, a znovu ozařování, chemoterapie. Echinokok roste, rozmnožuje se, roste cysta, hlava se zvětšuje dvakrát a stává se asymetrickou. Klinické symptomy a subjektivní pocity mladíka se stále zhoršují. Za další dva roky, to mu bylo 18 let, se scénář opakuje. Znovu návrh na operaci, ozařování a chemoterapii. Ale už se obávají, že organismus chlapce nevydrží takovou léčbu. Tehdy se mladík dostal k nám. Na VTR diagnostice byl zjištěn Echinococcus granulosis v mozku a navrženo komplexní protiparazitární léčení. Škoda že lékaři, pracujíce ve svých úzkých specializacích, nesledují nové informace v medicíně a ne vždy využívají poznatky z jiných oborů. Já ale pevně doufám, že se nám, lékařům, podaří překročit umělé bariéry a využijeme mezioborových znalostí ve prospěch našich pacientů.

OPISTHORCHIS
MOTOLICE
ŽLUČNÍK A ŽLUČOVODY V NEBEZPEČÍ

V jednom z výjezdů na Sibiř jsem se ocitla v endemické oblasti opistorchózy. U třetiny vyšetřených pacientů se objevilo toto onemocnění, ale dvacet procent z nich už o tom vědělo. Deset lidí bylo už operováno na akutní cholecystitidu, deseti byla zjištěna žloutenka, u dvou byla rakovina žlučníku. A teprve po vyjmutí žlučníku byla diagnóza opravena na opistorchózu jater a žlučovodů. Tyto případy mne přiměly napsat něco o opistorchóze. V učebnici Medicínské mikrobiologie jsem našla otázku pro studenty : ,, Jaký parazit je schopen vyvolat cholangiokarcinom žlučovodů ?“ Odpověď : Opisthorchis.
Jak vypadá pacient s opistorchózou? Stěžuje si na silné bolesti v podžeberní oblasti. Má časté bolesti hlavy a závratě. Někdy s krátkodobou ztrátou vědomí. Nevolnosti, křeče, hubnutí, únava. Játra jsou zvětšena, bolí. Při sledování dvanácterníku při všech testech zvýšené leukocyty a změněné buňky epitelu /ve slizniční vrstvě jsou paraziti/. Žlučník zvětšený, silně bolestivý. Dál sledujte pozorně. Na ultrazvuku se ukáže, že kameny v něm nejsou, ale přesto je žlučník zvětšený, jeho stěny jsou nerovnoměrně ztluštělé. Játra zvětšená, tkáň nesourodá. Analýza stolice na vajíčka motolic je NEGATIVNÍ. Je to často dáno tím, že motolice ucpou žlučovody a vajíčka se pak nedostanou se stolicí ven.
 
Závěr – nádor na žlučníku. A vy jste jistě už pochopili, že takovému pacientu zbývá jediná cesta - k onkologovi. A dál známé schéma : operace, ozařování, chemoterapie. Jak si umíte představit, stav pacientů v akutní fázi je kritický : bolesti,zánět,obstrukční žloutenka, takže se snaží dostat se co nejrychleji na operační stůl. Není moc času na odpovídající diagnostiku. Pojďme se podívat na tohoto zákeřného parazita :

OPISTHORCHIS – ruský lidový název DVOJÚSTKA
Opistorchóza – onemocnění, vyvolané motolicí Opisthorchis
Existují tři druhy :
Opisthorchis sinensis
Opisthorchis viverrini
Opisthorchis felineus /pozn.překl./
Motolice byla objevena v r. 1891 patologem K.H. Vinogradovem, při pitvě jater, a ten ji nazval dvojústkou sibiřskou. V dalších letech bylo zjištěno, že Opisthorchis se vyskytuje zejména v povodí řek Ob a Irytyš, v Západosibiřské a Kazachstánské oblasti. Setkáme se s ní i v povodí Kamy, Dněpru, Jižního Bugu, Volhy, Donu, Němenu. Další druhy těchto motolic se vyskytují v Thajsku, Indii, Číně a Japonsku.

Opisthorchis
je červ s délkou od 4mm do 13 mm, o průměru 1-4 mm, s plochým tělem, které se kónicky zužuje k oběma koncům. Opisthorchis je hermafrodit. Má dvě přísavky, proto mu Vinogradov dal jméno dvojústka. První je ústní, druhá břišní. Semeníky jsou uloženy v zadní části těla,
vepředu jsou vaječníky. Děloha zaujímá většinu prostoru těla mezi vaječníkem a břišní přísavkou. Vajíčka jsou nepatrná – 0,011 – 0,023 mm, mají víčko na jenom konci a malý trn na druhém. Opisthorchis parazitují zejména v jaterních žlučovodech, žlučníku a žlučových vývodech do dvanácterníku, ve dvanácterníku samotném a ve slinivce břišní. Hostitelé jsou kromě člověka i psi,kočky, lišky, soboli, lisice, pesci, a další šelmy. Opisthorchis prochází složitým vývojem :
Vajíčko-miracidium-sporocysta-redia-cerkarie-dospělec.Poté, co se vajíčko s výkaly dostane ven, vyvíjí se v něm larva, pokrytá řasinkami /miracidium/. Pro další úspěšný vývoj se musí vajíčko dostat do vody, například spláchnuté deštěm, a tam se dostane do těla určitého druhu plže. V těle plže se z vajíček líhne miracidium a prochází několika stádii vývoje. Poslední stadium- cerkárie- vypadá jako rybička s ocáskem. Toto období v těle plže trvá zhruba dva měsíce. Po této době se larva dostává opět do vody, kde aktivně napadá těla kaprovitých ryb. Během 24 hodin se z cerkárií stávají metacerkárie, které žijí převážně v podkožní vrstvě a ve svalovině ryb. Za šest týdnů jsou zralé.Rybu se zacystovanou larvou pozře definitivní hostitel. Larva vylézá z obalů v tenkém střevě a usazuje se v játrech, žlučníku, žlučovodech , nebo ve slinivce břišní. V těle člověka i domácích zvířat /například koček/ může motolice žít deset až dvacet let. Vedoucí roli v rozšiřování Opisthorchis felineus mají lidé, a kočky, které sežraly nakaženou rybu. Děti nejsou tolik promořené motolicemi jako dospělí, protože méně jedí solené, nakládané nebo uzené ryby- tedy takové, které neprošly tepelnou úpravou. V mechanismu rozšiřování nákazy hrají roli vodní zdroje, kam se dostaly nečištěné fekálie, buď z chat, nebo splavením výkalů deštěm , z parníků a lodí, atd.
CO BOLÍ PŘI OPISTORCHÓZE :
 
Z počátku onemocnění nastupují alergické symptomy jako reakce organismu na produkty metabolismu parazitů. Spojením mechanického poškození a toxického působení parazitů se můžeme setkat s narušením sekretorické a motorické funkce žaludku, žlučníku, žlučovodů, jater, slinivky břišní a dalších orgánů. Je narušen odtok žluči. Motolice naruší celistvost epitelu stěn žlučníku a žlučovodů, vniknou do stěn těchto orgánů a způsobí jejich ztluštění, což se pak jeví jako adenomatózní /nádorové/ změny. To vedlo některé vědce k názoru, že nákazu motolicemi je třeba považovat za předrakovinové onemocnění. N.N. Plotnikov po analýze obrovského množství případů dospěl k závěru, že sice i dlouhodobá infekce motolicemi vyvolá některé symptomy, které vypadají jako prekarcinomy, ale málokdy vede pak ke skutečné rakovině, pokud současně nejsou splněny další podmínky v organismu, jako
závažné snížení imunitního systému. Toxické zatížení organismu vyvolává bolesti hlavy, únavu, depresi, a další symptomy, charakteristické pro snížení imunity. Pokud nákaza trvá delší dobu, symptomy jsou svázány se ztíženým odtokem žluči : bolesti, nevolnost, křeče, tlaky v zažívacím systému, zvláště po jídle. Když je napaden pankreas, pacient trpí nevolností, se stolicí odchází nestrávené zbytky potravy a stolice je řídká a pěnivá. U nemocných, kteří žijí v endemické oblasti, má onemocnění chronický průběh a dva charakteristické syndromy : cholecystopatie a gastroduodenopatie. U nově příchozích má onemocnění akutní průběh s ostrými bolestmi, s alergickou fází a s napadením plic, jater, žaludku a slinivky. Plotnikov,N.N. ,, Klinika a léčení opistorchóz v ranné fázi“.
Klinická diagnostika opistorchózy je ztížená. Stanovení diagnózy napomáhá epidemiologická anamnéza : pobyt v endemické oblasti, konzumace syrových ryb. Přesnou diagnózu je možné stanovit až po pěti až šesti týdnech od nákazy. Ale NE Z ANALÝZY STOLICE, ale duodenální sondáží. A to ještě jen za podmínek, že motolice už nakladla vejce. Efektivnost VTR diagnostiky je poměrně vysoká , protože je schopna zjistit, které orgány jsou napadeny, i stupeň napadení.
Dále můžeme průběžně sledovat a kontrolovat výsledky rezonanční léčby,
kterou doplňujeme praziquantelem a mebendazolem. Léčba je dlouhodobá, individuální, a vyžaduje opakování.
Abychom toto onemocnění vymýtili, potřebujeme včasnou diagnostiku a moderní léčebné postupy. V našem Centru máme zkušenosti s novým aparátem ,,IMEDIS“, díky kterému dosahujeme velmi dobrých klinických výsledků : vyléčení za 4 – 5 terapií. Na mou prosbu profesor Gotovskij zprovoznil nový léčebný aparát, pomocí kterého hubíme plísně a helminty, včetně opistorchóz. Je nezbytné zmínit se o tom, že nákaza může probíhat s onkologickou symptomatickou, proto naléhavě doporučuji při všech podezřeních na rakovinu jaterně-žlučového systému a slinivky nechat se pečlivě vyšetřit na opistorchózu. Při pozitivním nálezu VTR diagnostikou doporučuji provést kontrolní duodenální test na přítomnost vajec nebo dospělců . V jakémkoliv stadiu nemoci, při podezření na onkologický proces v játrech, žlučníku, žlučovodech nebo slinivce, vždy se snažím nejprve vyloučit toto onemocnění, abych co nejdříve odhalila vyvolavatele symptomů.
Ozereckovskaja, N.N., Korzin,V.V.:,,Některé speciality kliniky při chronické opistorchóze.“

SCHISTOSOMY- OBYVATELÉ CÉV

V mé lékařské praxi se objevilo několik pacientů s diagnózou hemangiom jater.Jde o cévní nádorové onemocnění, obvykle o rozměrech od 10 do 20 cm. Byla jim navržena operace s cílem odstranit tento útvar. Tehdy jsem byla tak smělá, že jsem s nimi prováděla celkovou očistu organismu. K mému i jejich překvapení po provedených procedurách se začaly hemangiomy zmenšovat, a když měli kolem pěti centimetrů a méně, zmizely úplně.Také u pacientů s polypy v močovém měchýři se značně zlepšil po očišťovacích kůrách stav sliznice močového měchýře, a při cystoskopii se nacházely už jen ojedinělé polypy. Mně byly samozřejmě příjemné tyto zcela evidentní pokroky, ale tehdy jsem ještě neměla možnost pochopit příčinu takových regresí. Potom se objevila metoda VTR, kterou můžeme odhalit nejen který druh parazita se nachází v daném orgánu, ale dokonce i jeho vývojová stadia. Tak se objevila možnost odhalit původce, který způsobuje varikózní rozšíření jaterních žil, zažívacích orgánů, trachey,bronchů a střev. Kdo vyvolává nádory na játrech, slezině a v dalších orgánech, kdo vytváří polypy v močovém měchýři, cysty v ledvinách a vaječnících.
Klinická praxe:
Obrací se na nás pacient, 57 let, vystrašený na smrt, připravený zemřít, který sám sobě vystavil diagnózu - rakovina jater. Při ultrazvukovém vyšetření se u něj odhalil nádor na játrech, charakteru hemangiom. Na VTR diagnostice zjištěno napadení jater, varikózní rozšíření žíly, která je vyplněna vajíčky parazita Schistosoma haematobium.Pacient v žádném případě nechtěl věřit tak jednoduchému vysvětlení a obrátil se na onkologickou kliniku.
Tam byly provedeny doplňující testy, na základě kterých bylo pacientovi sděleno, že se nejedná o nádor, ale o hemangiom jater. Když se jich zeptal, zda to nemohou být Schistosomy, jen pokrčili rameny. Vrátil se k nám a my jsme spolu s ním provedli očišťující kůry. Uplynuly dva roky a pacient je živ a zdráv.
Klinická praxe :
Další příklad z praxe : pacient, 62 let, se stížnostmi na časté močení a bolesti v oblasti příčného tračníku. Na ultrazvuku byla zjištěna cysta na močovodu a na předstojné žláze.Byla navržena operace cysty na močovodu. Na VTR diagnostice zjištěna nákaza Schistosomou haematobium, která napadla prostatu, močový měchýř, žilní pleteně kolem předstojné žlázy a žilní pleteně kolem močovodu. Doporučena speciální antihelmintika a očišťující kůry. ,,Nádory“ na močovodu a předstojné žláze zmizely, pokračujeme s odstraňováním schistosom z močového měchýře.

Klinická praxe :
Pacient, 53 let, obrátil se na nás se stížnostmi na časté močení, pálení a bolesti při močení. Měl zarudlé okolí pohlavních orgánů, s čímž si dělal starosti dvacet let. Lékaři a léčitelé nepomohli. Zkoušel držet krátké hladovky, očišťoval organismus, ale tyto techniky ulevily vždy jen na chvíli. Pokaždé se potíže za čas vrátily a sužovaly ho dál. Diagnostika VTR ukázala, že je napaden Schistosomou haematobium, nalezena stadia vajíček i dospělců v párech. Infekce zasáhla močový měchýř, , prostatu, žilní pleteně pohlavních orgánů,močovodu, přímého tračníku a konečníku.
V močovém měchýři se ukázaly ojedinělé polypy.
Dostal antihelmintika a už za dva týdny hlásil citelné zlepšení. Jak šel čas, začalo nám být jasné, že SAMOTNÉ OČIŠŤOVÁNÍ ORGANISMU NESTAČÍ !
/Tuto větu by bylo dobré dát do zlatého rámečku, pozn. překl./ Očišťování organismu a léčebné hladovky měly vliv na symptomy, které provázely nákazu helminty, ne však na helminty samotné. NEMOHOU VYLÉČIT ČLOVÉKA ZCELA.
Očišťující techniky vedly k posílení imunitního systému, který sám začal vyhánět hlísty z organismu, ale vždy jich zůstala nějaká část v těle a znovu přivedla tkáně do patologického stavu. Proto jen díky VTR diagnostice jsme byli schopni zkontrolovat, ve kterých orgánech hlísti přežívají, a jen KOMPLEXNÍMI postupy /včetně antihelmintik/, jsme byli schopni dosáhnout dobrých výsledků.

KDO JSOU TO SCHISTOSOMY
/česky KREVNIČKY/
Schistosomy jsou skupina patogenních parazitů, vyvolávajících onemocnění schistosomatózu. Rozeznáváme tyto druhy:
Schistosoma haematobium – krevnička močová-egyptská schistosomóza
Samci 10 x 1mm, samice 20 x 0,2 mm
Schistosoma mansoni – krevnička střevní, samci 12 x 1 mm, samci 16 x 2 mm
Schistosoma japonicum – krevnička jaterní, samci 12 x 8mm, samice 20x 0,3 mm
Schistosoma malayensis
Schistosoma intercalatum - jsou méně časté druhy, pozn. překl.
I když je v těle jen jeden druh, dokáže vyvolat mnoho různých onemocnění, podle toho,
ve kterém systému se nachází. Proto rozdělení na pět druhů jen ztěžuje jejich popis.
V roce 1843 japonský lékař Fudzin popsal onemocnění, které vyvolávají schistosomy, a způsobují zvětšení jater a sleziny. Teodor Bilharz v roce 1851 diagnostikoval schistosomy při průjmovém onemocnění a hematurii, kdy se objevuje ve stolici a v moči krev. Meison a Kacurada v r. 1904 diagnostikovali schistosomu ve střevě. Tito autoři také objevili rozdílnosti mezi různými typy schistosom. Ale to, jakým druhem bude nakažen člověk, závisí na klimatu, prostředí, na náchylnosti jednotlivých jeho orgánů k onemocnění, na genetické dispozici. Proto se nebudeme zabývat jednotlivými skupinami schistosom, ale skupinami onemocnění.
Podle údajů WHO z roku 1980 na celé Zemi trpí asi 200 miliónů lidí schistosomatózou.
600 miliónů lidí žije v oblastech rizika nákazy /pozn. překl./ Odhaduji, že těchto lidí musí být ve skutečnosti více, alespoň 500 miliónů, ale většina z nich netuší, že má schistosomy. Kolik žen užívá léky na cystitidu pohlavních orgánů , nebo polypy v močovém měchýři, ale ty se nikdy neztratí jednou provždy ! Navíc je předávají svým dětem jako dědictví. Zrovna nedávno jsem se setkala s jedním takovým případem.
Klinická praxe :
Politováníhodný chlapeček. Podle slov jeho matky se u batolete objevil nádorek v oblasti pupíčku velikosti 1,5 cm. Onkologové prohlédli nádor pod elektronovým mikroskopem a uviděli jakési bílé tečky. To je však nepřivedlo k myšlence, že by snad mohlo jít o parazitární nákazu. Naopak se domnívali, že jde o zhoubný nádor a chlapečkovi nasadili tři kůry chemoterapie. Protože jde o silný jed, nádorek se zmenšuje na 5 mm. Ale chlapeček je unavený a lysý. Onkologové se chystají pokračovat.
Schistosomy pronikají do cév a tam žijí, vytvářejí novotvary podobné nádorovým. Pupek je jedním z míst, kde bychom mohli schistosomy předpokládat. Přímý tračník je obalen cévními pleteněmi, které jsou napojeny na pupek. Proto zvláště tam se objevují schistosomové granulomy, nebo abscesy, jizvy. Správné a důsledné léčení může člověka zachránit od operace, nebo chemoterapie. Polypy, endometriózy, recidivující písek a kameny v ledvinách, cystitidy, prostatitidy, nádorky a kýly v oblasti pupku – to všechno se může ukázat jako výsledek napadení organismu krevničkami.
Schistosomy jsou oboupohlavní červi. Každý pár může vyprodukovat od 300 do 3 000 vajíček za den. Vajíčka mají trny a jsou schopny se dostat nejen přes tkáň močového měchýře, dělohy, jater, sleziny, plic, žaludku, střev, ale i přes stěny cév do oběhového a lymfatického systému. V místě, kde se hromadí paraziti a jejich vajíčka, se zmenšuje průsvit cév a vzniká
 
varikózní rozšíření žil, vznikají cysty a záněty. Kladení vajec je nepřetržitý proces. Obvykle
se to děje v periodických cyklech, když je velká pravděpodobnost setkání s dalším hostitelem.
Schistosomy se snaží o zachování rodu. Velká část vajec schistosom odchází z organismu močí a většina larviček se začne líhnout v létě, kdy je největší horko, ve vodojemech, umělých vodních nádržích a stojatých vodách. Proto se doporučuje testy na Schistosomy provádět v létě, kdy je největší pravděpodobnost záchytu.
Ve vodě se líhnou larvičky- miracidie, které se vnikají do plžů – přechodných hostitelů.
V jejich těle dojde k nepohlavnímu rozmnožování za vzniku sporocyst. Ze sporocyst
vzniká další generace larviček- cerkárií s ocásky. Každý týden se z napadeného plže uvolňují tisíce cerkárií.
Dostanou se do člověka přes kůži, když se koupe, nebo orálně, když si lokne vody. Do vodních nádrží se dostanou i jiní živočichové, a postarají se o další rozšíření schistosom. Například krysy přenášejí jejich vajíčka.
Mladé larvičky putují přes kůži do lymfatických žláz a krevními cestami přes srdce a plíce
do jater, a teprve tady dozrávají v dospělce. Tady se spárují. Dále , podle druhu, migrují krevními cestami proti toku krve do žil močového měchýře, ledvin, do vrátné žíly, tady kladou vejce. Jindy se usazují v koloniích v žilách a vytvářejí varikózní uzly a rozšíření
žil. Schistosomy mohou v těle člověka přežívat desítky let. Aby se schistosomy rozšiřovaly jako rod, potřebují dostat vejce ven z těla hostitele. K tomu účelu slouží trn na obale vajíčka, pomocí kterého se vajíčko aktivně prodere přes stěny cév do střeva nebo do močového měchýře a pak s močí nebo stolicí odchází ven.
V čem spočívá patogenní působení schistosom na lidský organismus ? V prvé řadě je to mechanické poškozování cév a tkání. Poranění se hojí jizvami a kalusy. Kolem takových míst se rozvíjí druhotná infekce, takže orgány jsou pak snáze napadány viry, bakteriemi, prvoky a plísněmi.
Dále nastupuje otrava jejich metabolity – intoxikace produkty jejich vyměšování a rozpadu jejich mrtvých těl.
A nakonec se přidává všeobecná intoxikace organismu fermenty, produkovanými z jejich přísavek a vajíček. To je typický klinický obraz napadení krevničkami.
Klinická praxe :
Pacient, 39 let, se na nás obrátil v prosinci 1999, protože už podruhé dostal od svých lékařů doporučení na operaci ledvin a jater. V těchto orgánech byly nalezeny cysty. Z anamnézy vysvítá, že se před třemi lety koupal v jezeře, poté se mu na kůži objevila vyrážka, svědění
a drobné ranky. Lékař to vyhodnotil jako alergii. Kožní problémy ustoupily, ale objevily se potíže s močením, bolesti v páteři a v podbřišku. Léčili ho antibiotiky. Klinické projevy tu ustupovaly, tu se vracely. V březnu 1999 se zostřily bolesti v páteři a při vyšetření ultrazvukem byly objeveny cysty na ledvinách 5 a 7 cm, cysta v játrech 15 cm. Onkologové navrhovali okamžitou operaci. Pacient operaci odmítl a začal se léčit očišťováním organismu.
Za půl roku se ukázalo, že se cysty zmenšily a polovinu. Bez ohledu na tyto výsledky onkologové znovu navrhovali operaci. Tehdy se pacient obrátil na nás. Výsledky diagnostiky metodou VTR : Schistosomoza s napadením následujících orgánů : játra i ledviny s tvorbou cyst, močový měchýř, žilní pleteně sleziny, žilní pleteně pohlavních orgánů, žilní pleteně přímého tračníku, vrátná žíla. Celkové snížení imunity. Pacientu bylo navrženo léčení antihelmintiky. Během dvou týdnů si pacient přestal stěžovat na bolesti v podbřišku ,v páteři a na časté močení. Pokračujeme s léčením.
Na tomto příkladě je dobře vidět, jak působí nákaza schistosomami. Jejich oblíbenými orgány je močopohlavní trakt a játra.
Jsou také ale často vidět v cévním systému dutiny hrudní.
Bohužel v odborné literatuře se dočtete o schistosomách jen málo, proto jsem musela informace sbírat po střípcích z naší i zahraniční literatury. ČÍM VÍCE SE ZABÝVÁM PRAKTICKOU DIAGNOSTIKOU, TÍM VÍCE VE MĚ VZNIKAJÍ POCHYBNOSTI O PRAVDIVOSTI KNIŽNÍCH TEORIÍ.
Jedna z nich je například ta o jediné možnosti nákazy schistosomami při koupání v přírodních vodních nádržích.
Je pravděpodobné, že existují i jiné způsoby přenosu parazita, například přenos matka – plod, nebo člověk od člověka.
Klinická praxe :
Matka s dítětem přijeli z daleka. Podle slov matky se dítě v bazénu ani v rybníce nekoupalo.
Akvárium doma neměli. Chlapečkovi je 7 let, pomočuje se od narození, dále si stěžuje na bolest hlavy, dušnost, trpí stálými angínami a rýmami. Má bolesti v oblasti žlučníku a v páteři od narození. Diagnóza VTR nezjistila žádné přemnožené mikroby ve vedlejších dutinách nosních. Zato nalezla nákazu schistosomami, s napadením močového měchýře,
pohlavních orgánů, žil kolem žaludku a střev, v nosních dutinách, v CNS a v míše. Z anamnézy otce se dozvídám : pomočování do 8 let, v současné době problémy s močením a s prostatou, bolesti v páteři, chronická enterokolitida, cholecystitida. Otec bohužel nemohl přijet na diagnostiku. Bylo by to zajímavé porovnání, protože u syna se rozvíjí tatáž klinika jako u otce.

SCHISTOSOMY – PROBLÉMY NEJEN S UROLOGIÍ

Už jsem se zmínila, že existuje 5 druhů schistosom. Když se ale nebudeme zabývat jejich anatomickými nuancemi a soustředíme se na místa lokalizace, můžeme je rozdělit do tří skupin
Napadení žaludečně-střevního systému : Schistosoma mansoni
Močopohlavní trakt : Schistosoma haematobium
Ektopická schostosomóza
Střevní schistosomóza :
Při masivní nákaze mohou vznikat bolesti břicha, střídání zácpy a průjmů.
Později se přidají příznaky napadení žlučníku a tlustého střeva. Napadení střeva s množstvím polypů vyvolá meteorismus, krev ve stolici, nechtěné hubnutí. Postupně se rozvíjejí divertikly, ztluštělá místa na střevní sliznici, částečná nebo úplná obstrukce střeva.
Jak vidíte, když si tak znovu srovnáme symptomy : krev ve stolici, zesílené stěny cév,
cysty,/polypy/, neprůchodnost střeva , bezdůvodné snížení váhy – to všechno spadá pod obraz onkologického onemocnění. A nikomu nepřijde na mysl hledat vajíčka schistosom, jindy zas na to už ,,není čas“. Krev ve stolici a neprůchodnost střeva vyžadují ,,neprodlený chirurgický zásah“. Nejdůležitější je v takovém případě nenechávat pacienta po operaci s glejtem ,,rakovina“ a hledat vyvolavatele nemoci.

Schistosomy močopohlavního traktu :
Sem patří především Schistosoma haematobium. Při dlouhodobější nákaze se objevuje krev v moči / hematurie/ , doprovázená bolestmi v podbřišku, v páteři, enurézou, /pomočování/, s poruchou močení, kdy zůstává zbytková moč v močovém měchýři, alergickými reakcemi. Enuréza a hematurie nemusí probíhat. Onemocnění se zhoršuje postupně, pomalu, s nejasným klinickým obrazem. U žen se může objevit porucha menstruačního cyklu, potraty. U mužů impotence, prostatitida, poruchy spermiogramu. V průběhu onemocnění se přidávají ještě bakteriální infekce, které vedou k hydronefróze /narušení odtoku moči z ledvin, což bývá často diagnostikováno jako rakovina ledvin/, dále k nefrolitiáze /kámen v ledvinách/, až k urosepsi s letálním koncem.
Neobvyklá schistosomóza.
Oficiálně jsou odmítány ty nákazy, kdy by parazit mohl napadout netypická místa.
Taková onemocnění mohou vzniknou náhodným krevním rozsevem vajíček schistosom,
nebo i dospělců. Mohou se octnout v podkoží, v míše, v centrální nervové soustavě,
s rozvojem příslušné symptomatiky. Z toho, co jsem již uvedla, vyplývá, že schistosomózy mohou imitovat řadu dalších onemocnění, mimo okologických také mozkové mrtvice, infarkty, astmata, a nejrůznější nervové poruchy.
Klinická praxe :
Jednou, to jsem ještě opracovala v Uzbekistáně, jsem byla pověřena úkolem starat se o pacientku po infarktu, která už dvanáct dní ležela v bezvědomí, paralyzovaná. Dvanáct dní jsem vedla bitvu za její život všemi metodami, které jsem tehdy znala : medikamentózní léčba
/injekce intravenózně /, SU-JOK terapií, homeopatií, denně jsme jí prováděli výplach střev 6 litry vody, moxovala jsem ji a prováděli jsme i klasickou masáž. Kromě toho jsem denodenně promývala katetrem močový měchýř roztokem protargolu.
Stav močového měchýře byl pro mě záhadou. Proč místo moči z ní 2 dny vycházela téměř samotná venózní krev, tmavě zbarvená, skoro černá, s příměsí hnisu, 3 dny čistá venózní krev ? Nádor na močových cestách jí nebyl předtím diagnostikován, ale v dětství často trpěla na záněty močového měchýře. Teprve pátý den po promývání močového měchýře začala krev světlat. Čtrnáctý den pacientka přišla k sobě. V té době už ji všechny provedené procedury přivedly do mnohem lepšího stavu. Strnulost tváře zmizela, hýbala rukama a nohama, během dalších čtrnácti dní se začala samostatně pohybovat po pokoji, za další měsíc došla sama do třetího poschodí. Nikdo ale neznal odpověď na mou otázku, proč v moči byla krev. Někteří lékaři mínili, že to byl důsledek rakoviny ledvin. Pacientka byla propuštěna domů. Za půl roku se u ní opakoval nový záchvat. Žena ležela tři dny sama a zemřela. Dodatečné vyšetření na skryté onkologické procesy se nepotvrdilo. Když ji našli, z uší jí vytékal hnis, proto závěr byl krátký- mozková mrtvice.
Celé tři roky mne nepřestávala mučit otázka : proč bylo tolik krve v moči ? A teprve s možností diagnostikovat helmintózy a s objevením schistomatóz se mi vyjasnila odpověď na tuto otázku. To byl právě takový případ atypického rozšíření schistosom, které kromě močového měchýře napadly i mozek. Možná, kdybych to tehdy věděla, a zahájila včas terapii antihelmintiky , nemusela pacientka zemřít. Silné nákazy krevničkami při nákaze několika druhy probíhají stejně : zimnice, neprokrvování končetin, celková slabost, bolesti hlavy, dermatitidy – když cerkarie migrují podkožím, kašel s hustými hleny, když migrují plícemi, někdy vykašlávání krve. Zvětšení jater, sleziny, lymfadenitidy – zvětšené lymfatické uzliny na různých místech, změny složení krve, bolesti v oblasti žaludku a střev, v podbřišku, změny v močopohlavním traktu a prudký pokles imunity.
Přibližně s takovou symptomatickou přijel pacient , 45 let, se slovy : ,,Už nemám sil, asi umírám. Pochodil jsem řadu lékařů, provedli mi veškerá vyšetření, ale příčinu nenašli.“
Anamnéza: Bolesti poslední půlrok. Odoperována pravá podpažní lymfatická uzlina, histologicky tuková tkáň. Poté se objevilo množství lipomů v podpaždí. Pacient užíval řadu antibiotik. Byla mu stanovena diagnóza – ischemická choroba srdeční, adenom prostaty a chronická enterokolitida. Stížnosti na mimořádnou únavu /,,Sotva vleču nohy“/, bolesti u srdce, dušnost, bolesti v podbřišku, neschopnost se řádně vymočit, vyrážky na kůži.
Podle symptomů jsem očekávala nákazu krevničkami. Diagnostika VTR předčila očekávání :
Silná schistosomóza, kdy vajíčka krevniček i dospělci nebyli jen v orgánech, ale ve všech částech aorty a v mnoha artériích i žilách od krku, přes hruď, po břišní dutinu. Generalizovaná schistosomóza. Pacienta jsme začali léčit na rezonančním generátoru frekvencemi na schistosomy. Už za dva dny pacient nejen že chodil, přímo běhal po Moskvě. Sil přibývalo, lymfouzlíky se zmenšovaly. Dušnost a bolesti u srdce se vytrácely, po pěti sezeních už nebylo stížností a subjektivně se cítil dobře, ale ještě zůstaly lipomy. Pacient se nemohl déle zdržet a s doporučeními na další léčbu se chystal odjet domů. Náhodou se ale v našem Centru potkal a pohovořil s dalšími čtyřmi pacienty. Všichni měli diagnózu, vystavenou lékaři :
zhoubný melanom, metastázy. Všichni už stihli projít přes několik chirurgických operací, ozařování a několik chemoterapií. U dvou jsme diagnostikovali generalizovanou trichinellózu s napadením šíjových a podpažních lymfatických uzlin, u dvou generalizovanou nákazu schistosomami s převahou napadení lymfatických podpažních uzlin. U nás v Centru se úspěšně léčili.
Náš pacient, když si s nimi popovídal, se najednou začal ptát, proč on také nemá diagnózu ,,zhoubný melanom“ ? Objasnila jsem mu, že kdyby navštívil onkology, jistě by také obdržel tuto ,,kýženou „ diagnózu. Ale mohlo by se stát, že po ozařování a chemoterapii by už nepřišel po svých, ale přinesli by ho na nosítkách.
Proč se v lékařské literatuře tak málo píše o Schistosomách a proč praktickým lékařům v Rusku fakticky není nic známo o tomto onemocnění ? V prvé řadě je to jistě dáno tím, že byly krevničky zařazeny ke skupině tropických helmintů. Ale současně se dočtete, že schistosomózu zaregistrovali zatím v 73 zemích. Nálezy bychom mohli rozprostřít mezi 35 a 38 stupeň jižní šířky. Teritorie VŠECH helmintů mají tendenci se rozšiřovat v důsledku globálního oteplování, migrace obyvatel, cestovního ruchu,v důsledku stavby nových vodních nádrží, regulace řek, vysoušení a osídlování původních bažin a močálů, užívání stojaté vody k pití, mytí nádobí, zavlažování zahrad a v kuchyních.
Proto by všichni lékaři v Rusku měli být opatrní a pamatovat na možnost onemocnění krevničkami v případě chronických zánětů močových cest, při nálezu různých cyst a polypů a při cévních onemocněních.
Analýzu na vajíčka schistosom z moči a ze stolice je nutné provádět častěji, zvláště v období zhoršení nemoci, nejlépe, jak si vzpomínáte, v období kolem úplňku. Správnou diagnózu podpoří cystoskopie. Je vhodné vyšetření doplnit sérologickým testem.
Toto onemocnění je velmi rozšířené. Podle našich statistik, které si vedeme, schistosomózou trpělo dvacet procent pacientů, kteří prošli naším Centrem.
OLGA IVANOVNA JELISEJEVOVÁ
 
Komentář překladatele :
Dnes ke mně přišla na vyšetření šestiletá holčička s rodiči. Mívá pravidelné cyklické průjmy přesně za měsíc. Rodiče usoudili, že půjde o parazity, a navštívili dětského lékaře.
Sestra odebrala vzorek stolice. Zajímalo mne kolikrát ,a jak velký byl vzorek.Dříve se vzorky velikosti vlašského ořechu /radí skripta/ odebíraly třikrát, dnes z finančních důvodů jednou. Vzorek nebyl podstatě žádný! Sestra vzala špejli, omotala vatičkou , krátce protočila v ústí análního otvoru a mázla na sklíčko. Přiklopila dalším sklíčkem. Takto připravený vzorek se pak odesílá do laboratoře.
Chyba tedy nastává už při odběru vzorků v ordinaci. I naprostého negramota musí selským rozumem napadnout, že z takového,,vzorku stolice“ sebelepší laboratoř nic nevytestuje.
Proč se laboratoř nebrání tak nekvalitnímu servisu ?Proč si nevyžádá opakovaný lepší vzorek? Je lepší rutinně prohlásit, že na sklíčku, kam se dostalo leda tak trochu tekutiny, žádný parazit není a více si hlavu nezatěžovat ? Je to lajdáctví na obou stranách, nebo úmysl ?
Před očima rodiče se přece vzorek odebral.
Na Salvii vytestovány škrkavky a roupi.
Anální otisk na roupy :
Budete-li ho provádět za dne, nemůžete mít úspěch. Z vajíček roupů, které samička klade
asi hodinu-dvě poté, co hostitel usne,/ když už se moc nemele a je v teple/,se do ŠESTI HODIN vylíhnou larvy.
Ty se buď otěrem dostanou na prádlo noční nebo ložní, nebo zalezou zpátky. Klade-li samička o půlnoci, v šest ráno už není k nalezení jediné vajíčko. Půjdete-li v osm na anální otisky k lékaři, dozvíte se, že jste zdravý. Navíc už se anální otisky stejně neprovádí. /Finance ?/ Správně by lékař měl dát matce speciální pásky a požádat ji, aby otisk provedla sama, dvě hodiny po usnutí dítěte.

Lamblie a améby

Giardii intestinalis nebo amébu má pomalu každý pátý šestý klient. Proč se to neví ?
Provést test na lamblie nebo améby je velmi obtížné. Stolice musí přijít do laboratoře ještě teplá, nejlépe do půl hodiny po defekaci, takže je nejlepší se odstěhovat do laboratoře. Nebo se musí udržovat v teple ve speciálních termoskách. Ty by musel pacient dostat od lékaře a mít je doma. Další možnost – jít si lehnout do nemocnice, která má laboratoř za rohem. Lamblie, a zvláště améby ,jsou choulostivé na změnu teploty, při teplotách nižších než 35 stupňů hynou. Laborant musí vidět pohybující se měňavky a bičíkovce, mrtví splývají se zbytkem stolice. Navíc se měňavky snadno zamění za bílé krvinky, test vyžaduje zkušeného laboranta nebo parazitologa. MUDr. RNDr. Hynek Lýsek radí provést odběr stolice na prvoky nejméně 6X, a upozorňuje, že ani 6 negativních výsledků ještě spolehlivě nezaručuje, že prvoky NEMÁTE . Kolikrát se v praxi provádí odběr stolice ? Buď
a) 0x ,,,To se vám zdá“ ,,To je jenom v Africe“ ,,S tím se naučte žít“ ,,Co byste nechtěl ve vašem věku“ ,,Psychiatrie je za rohem“ ,,Pošlu vás k neurologovi“ nebo
b) 1x , výsledek je negativní a následuje horní řádek
Klient , asi padesát let, pracovně půl roku v Africe a v Jižní Americe. Buď ještě z domu/chová kočky a psy/, nebo odtamtud si přivezl parazity. Je mu nesmírně zle , jsou dny, kdy nedokáže vstát, je slabý, motá se mu hlava, má bolesti a křeče v břiše, hubne atd. Jeho SKVĚLÝ a MIMOŘÁDNÝ lékař v okresním městě mu nechal odebrat stolici celkem 12 x.! Teprve v devátém vzorku hygienická stanice něco našla. Lékař sms-koval klientovi : Hurá, něco jsme našli, je to pravděpodobně minimálně jedna tasemnice, ale ne lidská. Posíláme to do Centra cestovní medicíny v Praze, tam jsou na to větší odborníci, aby nám to potvrdili.
Centrum cestovní medicíny poslalo výsledky : je to kousek jídla. Pacient se trápí už mnoho měsíců, polehává a fyzicky je na tom tak špatně, že musel nechat práce. Salvia vytestovala : Taenia taeniformis - tasemnice kočičí, a Dypilidium caninum – tasemnice psí. Lokality: žaludek, tenké střevo, tlusté střevo, játra. Má jich tedy několik. Boubele jsou i v mozku. Podle mne je prognóza špatná.
Ing. Hana Bláhová
 
 
 
 
 
sipka-lava-new.gif
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
diagnostika-19.jpg

 

 
 

 

Portrét


Štatistiky

Online: 1
Celkom: 345294
Mesiac: 1647
Deň: 50